Podzim – autorská podzimní písnička pro děti

Podzim přináší barevné listí, chladná rána i slunečné chvíle, které si chceme ještě trochu užít. Právě tyto obrazy mě provázely při tvorbě písničky Podzim, kterou si můžete zazpívat s dětmi ve školce, ve škole nebo doma.

Ve třech slokách podzim přichází do kraje, maluje jej barvami a pomalu se připravuje na zimu. Na závěr společně prosíme sluníčko, aby nás ještě chvíli zahřálo.

Poslechněte si písničku

Ve videu najdete melodii i notový zápis s textem a akordy. Můžete si písničku nejprve poslechnout a potom se přidat ke zpěvu.

Text písničky Podzim

Hudba a text: Klára Švachová

1.
Podzim už do kraje přichází,
barvy ho na cestě provází,
𝄆 červená i žlutá tuší,
to, že mu nejvíce sluší. 𝄇

2.
Maluje barvami umělců,
do tváře přidá pár ruměnců,
𝄆 než mu stříbro padne do vlasů,
dívejme se na tu krásu. 𝄇

3.
Slunce, slunce, sluníčko,
zahřej nás alespoň maličko,
𝄆 zahřej nás ještě na chvíli,
i když se krátí den bílý. 𝄇

Co můžeme s písničkou dělat dál?

Kromě zpívání můžeme písničku využít k pozornému poslechu, povídání i společnému hraní. Tady je několik námětů.

Jaké barvy jste slyšeli?

Až děti písničku několikrát uslyší nebo si ji zazpívají, zkusíme jim dát úkol: při dalším poslechu si zapamatovat všechny barvy, o kterých se zpívá. Potom je mohou říct, napsat nebo namalovat.

V textu najdeme čtyři barvy: červenou, žlutou, stříbrnou a bílou. U posledních dvou se můžeme společně zastavit — zaznívají ve spojeních „stříbro padne do vlasů“ a „den bílý“. Pokud děti některou přehlédnou, příslušnou sloku jim znovu zazpíváme.

Když někomu padne stříbro do vlasů

Ve druhé sloce zpíváme „než mu stříbro padne do vlasů“. Rozumějí děti tomu, co to znamená?

Můžeme se jich zeptat: „Slyšeli jste někdy, že má někdo ve vlasech stříbro? Myslíte, že je to opravdové stříbro? Jakou barvu mohou mít vlasy, když člověk stárne?“

Vysvětlíme si, že tak můžeme mluvit o šedivých nebo bílých vlasech. Říkáme jim šediny a svou barvou někdy připomínají stříbro.

Pak se vrátíme k písničce: „O kom ale zpíváme tady? Kdo v ní dostává stříbrné vlasy?“

Podzim je v písničce trochu jako člověk. Přichází, maluje a nakonec i stárne. Zkusíme si s dětmi představit, co by mohlo být jeho stříbrem. Jinovatka na trávě a větvích? První sníh? Co se s barevnou podzimní krajinou děje, když přichází zima?

Posloucháme podzim

Jak vlastně podzim zní? Ve školce se můžeme zaposlouchat na společné procházce. Ve škole můžeme dětem dát úkol do dalšího dne nebo týdne: cestou domů, na zahradě nebo při procházce si všímat zvuků a některé si zapamatovat, zapsat nebo nakreslit.

Možná uslyší šustění listí pod nohama, vítr ve větvích, déšť na deštníku, čvachtání v kalužích nebo padající kaštany. Někde budou slyšet hrábě při shrabování listí, jinde volání ptáků nad hlavou.

Potom si povíme, co kdo slyšel. Jsou to zvuky, které slyšíme jen na podzim? Déšť a vítr přece známe i z jiných ročních období. Co je tedy teď jiné? Třeba kroky v suchém listí znějí docela jinak než kroky v letní trávě nebo ve sněhu.

Zahrajeme si podzim

To, co jsme venku slyšeli, si můžeme zkusit zahrát. Připravíme jednoduché hudební nástroje, například Orffovy, a necháme děti vybrat, na co chtějí hrát.

Někdo bude hrát déšť, někdo vítr nebo padající listí. Nemusí to ale být konkrétní zvuk. Děti mohou hrát i podle nálady a podle toho, co je právě napadne. Nic z toho není špatně.

Domluvíme si jedno pravidlo: každý hraje tak, aby slyšel všechny ostatní nástroje spoluhráčů. Můžeme hrát jemněji, na chvíli se odmlčet nebo odpovědět na zvuk někoho jiného. Začátek a konec si ukážeme domluveným gestem.

Po hraní si krátce povíme, co jsme vytvořili. Děti mohou postupně říct, co na svůj nástroj hrály. Byl to nějaký zvuk podzimu? Nějaká nálada? A co slyšely u ostatních?

Kdo nechce mluvit, může svůj zvuk znovu zahrát nebo jen poslouchat.